Obce regionu Kokořínska
BEŠKOV
BLATCE
Rekreační ves Blatce leží 20 km od České Lípy směrem na Dubou v Konrádovském dole.
Připomínány na poč. 15. stol., kdy patřily k Housce. Je zde 250 obyvatel z toho 50 trvale bydlících a zbytek jsou chataři. K obci Blatce patří i Blatečky, někdy se jim říkalo i Malé Blatce.
Mají společnou historii i jazykový základ a vývoj.
Blatce leží 6 km jihovýchodně od Dubé, Blatečky 1,5 km odtud na jihozápad. Jde o staré české osady (ještě začátkem tohoto století užívalo německé obyvatelstvo pomístního jména Tschihadel).
Dělí se na dvě části. Horní je přístupná ze silnice od Dubé, malý kousek za odbočkou na Blatce polní cestou vpravo. Druhá část Blateček je rozložena podél silnice z Dubé na Mšeno. V Blatečkách je několik dobře zachovalých stavení, např. čp. 12 a 13.
Východiště do sousedních bočních údolí s horolezeckými terény v pískovcích (Pohádkový důl, Kraví rokle, Itálie). Západně nad silnicí je skupina skal zvaná Sněhurka a sedm trpaslíků.
Kromě Blatečků spadá pod Blatce: Tubož, Konrádov, Houska, Roveň a Bežkov.
Původní místní jméno bylo podle povahy půdy Bláto, pro menší osadu zdrobněno na Blatce.
Podle velikosti obcí bylo už velice brzo používáno přívlastků.
BLÍŽEVEDLY
Od roku 1945 patřily Blíževedly, stejně jako po celé období 1850 - 1938, k okresu Úštěku. Při správní reformě roku 1948 byly soudní okresy zrušeny a Blíževedly se staly přímou součástí okresu Litoměřice.
K 1. 7. 1960 byly Blíževedly spolu s dalšími obcemi v okolí Kravař, připojeni k okresu České Lípy.
Již v minulosti měli Blíževedly charakter městečka a tvořily obchodní a výrobní středisko pro drobné zemědělské vesnice v okolí.
V roce 1945 převzali čeští osídlenci celou řadu živností, které zabezpečovali základní služby pro obyvatelstvo. Počátkem 50. let byla převážná část těchto živností zrušena takže v obci zůstal pouze obchod a hostinec Blíževedly patří k nejstarším obcím v okrese. Byly prvotně královskými a darovány biskupství pražskému. V roce 1290 byly králem Václavem povýšeny na městečko.
Nejstarší zachovalý městský znak r roku 1685: městská zeď s branou a cimbuřím se šesticípou hvězdou v bílém poli po stranách. Z téže doby pochází obecní pečeť.
V roce 1460 přešly Blíževedly na rod pánů z Ilburka, která na Ronově seděl.
Kostel sv. Václava vznikl velmi ranně, neboť patřil jistě majetkově pražským biskupům. Již to, že je, zasvěcen sv. Václavu svědčí o velkém stáří. Kostel je barokně obdélníková jednolodní stavba s hranol. západní věží a starším presbytářem s opěrnými pilíři.
Kaplička Panny Marie Bolestné u silnice ke Skalce pochází z roku 1784. Původně barokní, přestavěná v roce 1874. Na náměstí nechal hostinský Matyáš Schol v roce 1714 postavit barokní morový sloup Nejsvětější trojice na paměť moru v roce 1713. Na nárožích podstavce jsou sochy Vojtěcha, Václava, Víta a Jana Nepomuckého. Kolem sloupu je kamenná haustráda s dalšími 13 plastikami na pilířích.
Škola byla v městečku již koncem 16. stol.. Při požáru v r. 1784 škola shořela a byla v r. 1788 znovu vystavěna. Dne 6. června 1859 lehla opět popelem. V r. 1857 - 75 byla opět vystavěna na statku č. 46. Tato budova slouží jako škola dodnes.
Náměstí leží ve výšce 362 m. n. m.. V roce 1784 vznikl velký požár, jemuž téměř celý městys padl za oběť. To samé se opakovalo v roce 1859. V roce 1880 měla obec i s obcí Stranné 743 obyvatel a 113 domů. Blíževedly měli také vlastní soudnictví, proto jako známě leží jižně obce malá vyvýšenina nesoucí jméno "Šibeniční vrch " na kterém se konala poslední poprava v roce 1760.
Spořitelní a záložní spolek německý byl založen v r. 1857.
Hasičský sbor byl založen v r. 1884.
V roce 1898 projel první vlak na železniční trati přes Blíževedly ( Česká Lípa - Litoměřice).
Z Blíževedel pochází známá rodina hudebníků Treuhlerů: Jan Jiří a Krištof.
Zřícenina hradu Ronov (553 m. n. m.) prastarého hradu pánů Hronoviců ( Ronovských).
BOŘEJOV
BOSYNĚ
BROCNO
BRUSNÉ
BŘEZINKA
BUKOVEC
BYLOCHOV
DEŠTNÁ
Kostel sv. Václava v Deštné je nejstarší stavební památkou na Dubsku, byl postaven v románském slohu. Původní je románská věž se sdruženými okénky se sloupky a apsida, která je zdobená lichými arkádami. Kostel byl v 18. století barokně přestavěn, přičemž barokní loď byla postavena kolmo na původní osu kostela.
DOBŘEŇ
Obec 7 km severozápadně od Mšena, 6 km severně od Kokořína.
V historii nazývána též Dobřín - nadmořská výška: 330 m.
Vznikla snad ve 14. stol., když Berkové z Dubé osidlovali okolí hradu Houska. První písemná zpráva o obci z r. 1402, tehdy, při dělení berkovského majetku, byla přičleněna ke hradu Čáp.
Již v r. 1414 patřila opět ke hradu Houska, jeho osudy sdílela až do konce 16. stol. Po r. 1590 byla Dobřeň připojena k Hrzánovskému panství Kokořín, r. 1610 vrácena do majetku Berků z Dubé. Po bitvě na Bílé hoře ji jako konfiskát získal Albrecht z Valdštejna, tehdy Dobřeň přešla do panství Vidim, kde zůstala až do konce feudalismu.
Během třicetileté války původně převážně česká vesnice zčásti zpustla, později dosidlována německými osadníky. V 18. stol. v regionu rozšířeno chmelařství, nastal rozvoj obce.
V období první republiky zde převládalo německy mluvící obyvatelstvo (v r. 1930 Čechů 15 a Němců 113), po druhé světové válce obec stižena odsunem obyvatelstva a následně částečnou demolicí objektů. Převážně díky rekreačnímu využití v obci dnes dobře zachované ukázky roubené architektury (např. sýpka, kolna a patrový roubený dům s pavlačí čp. 1, dále čp. 2, 3, 4, 8 a 29) a domy s klasicistními prvky (čp. 7, 24, 28, 32).
Na návsi asi 300 let stará lípa malolistá, v lese pod vrchem Žlučí borovice lesní zvaná Augustýnka (výška 34 m), uchovávaná jako semenný strom.
V r. 1995 Dobřeň prohlášena za vesnickou památkovou rezervaci.
Při silnici k Dolní Vidimi ve skále reliéf Ukřižovaný z 2. pol. 17. stol.
DOLNÍ DUBOVÁ
HORA
DOMAŠICE
DRAŽEJOV
Obec Dražejov leží 3,5 km jižně od Dubé.
Na návsi jsou roubená stavení z 19. století, která byla postavena po katastrofálním požáru vsi v roce 1832. Dále zde najdeme barokní kapli sv. Jana Nepomuckého.
DŘEVČICE
DUBÁ
Obec Dubá leží jižně od České Lípy, nedaleko Máchova jezera.
Poprvé byla písemně zmíněna v roce 1253 v listině krále Václava I. V minulém století však bylo objeveno slovanské pohřebiště, které dokazuje osídlení Dubé již v 11. století. V 16. století se Dubá stala věnným městem manželek dubských pánů. Později celé severovýchodní Čechy skoupil vévoda Albrecht z Valdštejna.
Po Valdštejnově vraždě získal Dubou jeden z Valdštejnových vrahů - Walter Buttler. Buttlerové vedli s měšťany vleklý spor o městská práva a městské pozemky. Tento spor trval až do počátku 18. století, kdy se další buttlerovský dědic Theobald Václav snažil zbavit nepohodlných poddaných. Roku 1723 prodal Berštejnské panství hraběti Karlu Rudolfu Sweerts-Šporkovi.
Ve městě byly původně dva kostely, které však beze stopy zanikly. Zachoval se jen třetí - kostel Povýšení sv. Kříže. Z městské zástavby vyniká empírová radnice z roku 1851 a barokní fara z roku 1737.
V okolních osadách se dochovala řada malebných roubených chalup. Nad severním okrajem města stojí v rozsáhlém parku barokní zámek Nový Berštejn, který je dnes využíván jako ubytovací zařízení.
Okolí Dubé nabízí široké možnosti vodních sportů - nedaleké Máchovo jezero a Holanské rybníky.
HARASOV
V Kokořínském dole při říčce Pšovce, u Harasovské, původně Novomlýnské tůně (rybník o rozloze 7 ha).
Od konce 19. stol. vyhledávané rekreační místo, snad proto se tehdejší majitel panství kníže Bedřich Lobkowicz rozhodl vystavět na břehu rybníka hotel. Stavbu provedla firma pana K. Nováka z Mělníka. Název dostal hotel po nedalekém zaniklém hrádku Harasov, později se tímto názvem začalo označovat i blízké okolí hotelu.
Hotel, na tehdejší dobu velmi komfortní, tvoří hlavní trakt, ke kterému přiléhají dvě boční křídla v tupém úhlu. Budova tak věrně kopíruje tvar údolí, které v tomto místě prudce zatáčí. Pro hosty bylo připraveno dvanáct pokojů, restaurační místnosti, čítárna a velký Máchův sál. Nechyběly zde také stáje pro koně a několik autogaráží. Hotel, někdy zmiňovaný jako lovecký zámeček, se stal vyhledávaným hlavně návštěvníky z Prahy. Od 60. l. 20. stol. sloužil jako podnikové rekreační středisko, pro širokou veřejnost se stal nepřístupný. - Dnes hotel mimo provoz, v dezolátním stavu.
Harasovská tůň byla v 90. l. (poprvé po třiceti letech) vypuštěna, při výpusti a následném bagrování zde byla nalezena protitanková střela ze druhé světové války. K rekreaci slouží dodnes.
HEŘMÁNKY
HOLANY
Obec je položena asi 9 km jihozápadně od České Lípy.
Nachází se mezi rybníky v nádherné krajině Máchova kraje. Holany vznikly kolem roku 1200, první písemné zmínky jsou ze 14. století. Holany ležely na důležité silnici z České Lípy do Litoměřic. V té době zaznamenaly svůj největší rozkvět. Za vlády Karla IV. byly povýšeny na město a získaly hrdelní právo, městský znak a mýtné právo. Zajímavostí je, že zde při svých přípravách na předpokládanou válku mezi Rakouskem a Pruskem třikrát přespal císař Josef II. K válce však nakonec nedošlo, protože rakouské vojsko postihla epidemie, při níž zemřelo přes šest set vojáků včetně velitele - plukovníka Dobische von Dobischau. Vojáci jsou pochováni v lese pod Nedamem. Roku 1780 projel obcí Josef II. počtvrté, když jel pokládat základního kámen k terezínské pevnosti.
V obci se koná máchovsky laděný festival Holanské jaro a trampové zase dobře znají festival Holanský kapr.
HORNÍ DUBOVÁ
HORA
HORNÍ ZIMOŘ
HOUSKA
Na okraji vsi Horní Houska pod zalesněným Zámeckým vrchem je do skupiny pískovcových skal vestavěn zámek, původně gotický hrad Houska, vybudovaný za Přemysla Otakara II. ve 13. stol. cistercko-burgundskou hutí, později majetek pánů z Dubé, po nich Smiřických a Hrzánů z Karasova.
V r. 1590 byl přestavěn na renesanční zámek s obdélným vnitřním nádvořím, upravovaný v letech 1823 a restaurovaný r. 1928, po r. 1945 sloužící jako podnikové rekreační zařízení. Dochovala se gotická okna a kamenické články, v tzv. Zelené světnici nástěnné malby ze 16. stol., v hradní kapli prostupující výšku dvou pater unikátní malířská výzdoba z 1. poloviny 14. stol. a z konce 16. stol.
Dnes je Houska soukromým majetkem a je přístupná veřejnosti.
Ve vsi se dochovaly četné roubené a hrázděné domy, většinou sloužící k rekreaci.
HRADSKO
Malá ves (315 m) nad Kokořínským dolem.
Rozkládá se na plošině chráněné pískovcovými útesy, přístupné jen komunikací od severovýchodu a strmými stezkami. Původně pravěké i staroslovanské hradiště.
Četné archeologické nálezy (žárové hroby, popelnice, bronzové zbraně). Augustin Sedláček sem lokalizuje hradiště Canburg, které bylo dle franckých rukopisů na počátku 9. stol. marně obléháno. Archeology objeven dvorec velmože z 9. stol. a část hřbitova z 10.-12. stol. Kostelík sv. Jiří, původně románský, byl znovu vystavěn v r. 1874.
Hradsko je dějištěm románu Eduarda Štorcha Zastavený příval.
V blízkosti pěkné výhledy do Kokořínského dolu, na hrad Kokořín i na vzdálenější lokality.
HVĚZDA
Rekreační ves založena roku 1676 biskupem hrabětem ze Šternberka.
Zbytky hrádku, hrázděné domy, kaple, přírodní rezervace pod Hvězdou.
CHCEBUZ
Zdejší kostel sv. Petra a sv. Pavla patří ke dvaceti kostelům, které nechal postavit Boleslav II. Původní kostel v roce 1656 vyhořel, rekonstruován byl v roce 1684. Pozdější majitel panství Karel Pechta z Rájova vybudoval v letech 1781 - 1784 nový kostel v barokním stylu. Ve věži je zavěšen zvon z roku 1566, druhý větší pochází z roku 1610.
Na oválné návsi naproti kostelu je umístěno sousoší Panny Marie se sv. Václavem a sv. Vavřincem z roku 1788.
CHODEČ
CHUDOLAZY
Chudolazy byly dříve samostatnou vsí, dnes jsou částí obce Medonosy. Jsou situovány v údolí potoka Liběchovky.
První zmínky o nich se objevují v historických pramenech k roku 1357 (in Chudolaziech).
Ve svém díle o místních jménech v Čechách jazykovědec Antonín Profous uvádí, že toto místní jméno vzniklo z přídavného jména chudolazský od místního jména Chudé Lazy nebo z podstatného jména chudolaz s významem "nuzný člověk", takže znamenalo "ves chudolazů". Staročeské podstatné jméno 'láz, laz' označovalo pozemek, pole, louku, který byl získán vypálením lesa. Byly to pozemky mezi lesy nebo na jejich okrajích a zpravidla na rovinatém místě výše položeném.
Vesnice v údolích získávaly půdu tak, že lesní porosty musely ustoupit do vrchu tak daleko, pokud úhel svahu dovoloval obdělávání. Proto se místní jména na laz nevyskytují ve vysokých horách, ale v níže položených místech, vždy však v lesnatém údolí.
Pro obec je charakteristická lidová hrázděná a roubená architektura severočeského typu, která se zde zachovala ve velmi málo narušené podobě a husté koncentraci nejen v samotném údolí potoka Liběchovky, ale i po okolních stráních.
Zajímavé a podrobné údaje o zdejší architektuře se dozvíme z informační tabule přímo v Chudolazech:
Přízemí lidových staveb sloužilo hospodářským účelům - byly zde umístěny chlévy.
Hrázděný patrový dům vycházel z tradice gotického domu 14. století, s patrnými vlivy německé kolonizační architektury. Ve větším rozsahu se objevuje i v okolních obcích. Převážná většina staveb však byla později přestavěna. Rozdíl mezi roubenými a hrázděnými domy byl ve stavební konstrukci a snazší přizpůsobivosti baroknímu stavebnímu tvarosloví. Pro oba typy byla společná orientace domů čelem ke komunikaci nebo potoku a gotické členění interiéru do hloubky, což je dodnes patrné. V průčelí domu bývala světnice, ve středové části potom vstupní síň, průchodná za dům - do zahrady. Mívala v boku k hlavní světnici ohniště s pecí, odtud vytápěnou. Ze vstupní síně se rovněž vcházelo do stáje, která tvořila závěr domu. Ze síně vedlo často lomené dřevěné schodiště do horní síně, odtud do parádní světnice nad hlavní obytnou místností nebo do sušárny chmele. Později sem byly situovány komory (ložnice) pro děti a čeleď, velmi často přístupné z pavlače.
Téměř každé auto, které projíždí kolem sochy patrona pocestných svatého Kryštofa u obce Chudolazy na Mělnicku zatroubí nebo rozsvítí světla. Svatému Kryštofovi stojícímu u silnice nosí lidé jako poděkování, třeba za šťastně přežitou autohavárii, kytice a věnce. Přesto soše světce chybí ruce a barvy jeho pláště jsou značně vybledlé.
JANOVA VES
Janova Ves je částí obce Kokořína.
Ves byla založena v r.1798 Janem Pachtou z Rájova kolem samoty Zavadilky. Poblíž vesnice vyrůstá tři sta let stará státem chráněná lípa malolistá.
V blízkosti Janovi Vsi je též bývalý židovský hřbitov.
JESTŘEBICE
Obec 4 km severně od Kokořína, 4,5 km severozápadně od Mšena - nadmořská výška: 344 m.
Založena patrně Berky z Dubé koncem 14. stol. při osidlování odlehlé a členité krajiny Kokořínska. První písemná zpráva o obci z r. 1402, tehdy, při dělení berkovského majetku, připadla k majetku hradu Čap. Později opět připojena k majetku hradu Houska, kde zůstala až do 16. stol. V r. 1609 patřila Jestřebice k nedaleké Vidimi, její osudy sdílela až do konce feudalismu. Vidimské panství vlastnil od r. 1622 až do své smrti v r. 1634 Albrecht z Valdštejna. Během třicetileté války původně převážně česká obec částečně zpustošena, později dosidlována německými osadníky. Rozvoj obce přineslo (jako i jinde na Kokořínsku) dnes již zcela zaniklé chmelařství. V r. 1930 v obci 85 Čechů a 228 Němců, v r. 1945 obec stižena odsunem německého obyvatelstva.
Díky rekreačnímu využití v obci dnes dobře zachované ukázky lidové architektury, zejména roubené a částečně i klasicistní domy a chalupy a pozoruhodné skalní objekty ve svazích roklí (bývalý mlýn na samotě Hlučov). Ve východní části obce kruhová náves s kapličkou.
Severně od obce zalesněná vulkanická vyvýšenina Špičák (379 m) s obydlím zvaným Halali, dříve sídlo rodu Špačků, posledních soukromých majitelů hradu Kokořín.
V r. 1995 Jestřebice prohlášena vesnickou památkovou zónou.
K významným rodákům obce patří spisovatel Václav Bolemír Nebeský.
JEŠOVICE
Rekreační obec 4 km severozápadně od Liběchova - nadmořská výška: 200 m.
Písemně poprvé zmiňována v 15. stol.
V obci zachováno několik srubových domů s hrázděnými patry, dřevěnými štíty a pavlačemi.
V lesích severně od obce pověstmi opředená jeskyně Mordloch, severovýchodně skalní skulptury Had a Harfenice od liběchovského sochaře Václava Levého.
KANINA
Zemědělská i rekreační ves (340 m) na pláni otevřené k jihu a jihovýchodu, 5 km jihozápadně od Mšena.
Na ostatních stranách je obklopena roklemi a stržemi s lesy (Vrbodol, Kočičina, Kokořínský důl).
Při jižním okraji vsi archeologické neolitické naleziště.
KLUČNO
KLUK
KOKOŘÍN
Obec 14 km severovýchodně od Mělníka, na plošině nad Kokořínským dolem - nadmořská výška: 340 m.
Vznikla na místě bývalého dvora s tvrzí (dnešní jeskyně Staráky). První písemná zmínka o obci Kokořín z r. 1320, kdy ji tehdejší majitel Jindřich z Osměchova vyměnil s Hynkem Berkou z Dubé za obec Velešice. Berkové z Dubé vlastnili Kokořín přes sto let. Pravděpodobně v první polovině 14. stol. postavili na skalním ostrohu nad údolím Pšovky nový hrad Kokořín.
Hrad používali majitelé jako své sídlo a centrum panství asi do poloviny 16. stol. Po pánech z Dubé se ve vlastnictví Kokořína vystřídala řada majitelů, až Beřkovští ze Šebířova kolem r. 1530 postavili v obci tvrz (dnešní zámek, v současnosti využívaný jako hotel).
Na návsi barokní sousoší sv. Mikuláše Tolentinského.
Jedna z jeskyní Staráky snad místem části děje románu Cikáni od Karla Hynka Máchy, který na Kokořínsku často pobýval.
Od cesty na Kokořínek odbočuje vlevo stezka Ochozka, klesající do Kokořínského dolu.
KOKOŘÍNSKÝ
DŮL
Část obce Kokořín.
Jedno z nejkrásnějších českých údolí protékané potokem Pšovkou. Je dlouhé 14 km; začíná u křižovatky zvané Ráj a končí u žel. zast. Lhotka u Mělníka.
Jeho výzdobu tvoří pískovcové bloky a věže, které místy nabývají charakter skalního města, hluboké a temné boční rokle, skalní jeskyně a převisy, ale i romantické tůně s porosty leknínů, malebné roubené stavby aj.
Údolí je páteří přírodní rezervace Kokořínský důl (2 097 ha) i CHKO Kokořínsko.
KONRÁDOV
KORCE
LHOTKA
Samotná obec Lhotka je položena asi 8 km od Mělníka a je prakticky branou do Kokořínského údolí.
První písemná zmínka o Lhotce u Mělníka je z roku 1318, tedy na samém počátku 14. století, kdy ves Lhotku s lukami, lesy a veškerým příslušenstvím prodal pan Pavel z Byšic řádu německých rytířů.
Ves byla koupena Komturem Ješkem a připojena k Řepínskému statku. Pečeť tohoto kontura byla uchována v e.k. universitní bibliotéce v Praze. Z tohoto záznamu je zřejmé, že ves Lhotka existovala již dříve. V době zpracování Tereziánského katastru obcí z roku 1757 patří Lhotka k panství Mělník.
Pískovcové skály umožňovaly vybudování nouzových obydlí ve vytesaných prostorách. Ještě ve druhé polovině 20. století bydlela ve skalním bytě (který se zachoval dodnes), paní Holubová.
K obci Lhotka, patří také osada Hleďsebe, jejíž původní název byl Hrdlořezy. V nedaleké minulosti tato obec byla rozdělena správně tak, že část patřila k nedaleké obci Jenichov a druhá část patřila ke Lhotce. Teprve opětovným založením obecního úřadu se obě tyto části připojili k obci Lhotka.
Protéká tudy říčka Pšovka, na které v Hleďsebi stojí vodní mlýn, který byl v provozu až do 50 let 20. století . (Poválečných let). Celková rozloha Lhoteckého a Hleď sebského katastru je dohromady 532 ha. To je při 214ti stále bydlících lidech 2,48 ha na 1 obyvatele.
Dne 21. 6. 1897 byl zahájen provoz železnice Mělník - Mšeno v délce 23,6 km vedoucí přes Lhotku. Tato železniční trať byla vybudována za 16 měsíců. V roce 1906 byla zprovozněna na celé trase Mělník- Mšeno - Mladá Boleslav - Stará Paka. Zastávka ve obci Lhotka byla povolena až v r. 1913. Do té doby byla stanice ve Lhotce - Dole. V Hleďsebi byla povolena a vybudována zastávka až v roce 1959.
Obecná škola ve Lhotce byla uvedena do provozu v roce 1884. Do té doby chodily děti do školy do Nebužel. Stavba školy stála 6000 zlatých. Do roku 1950 byla střídavě jedno a dvoutřídní. V roce 1976 došlo k jejímu uzavření pro nedostatek žáků. Nyní je v této budově umístěn Obecní úřad, Knihovna a lékařská ordinace. V roce 1923 byl v obci založen Sbor dobrovolných hasičů, který brzy oslaví 80 let své existence. Tento sbor měl dlouholetou tradici, nejen na úseku hasičském, ale také v činnosti ochotnického divadla. V roce 1956 byla založena činnost Červeného kříže. V současné době má 20 členů a jeho činnost je zaměřena na pomoct starým spoluobčanům. Obce byly původně zemědělské. V poválečných letech se postupně vylidňovaly, až z původních 450ti obyvatel je nyní pouze 214. Není tu žádná pracovní příležitost, a tak občané za prací dojíždí ponejvíce do Mělníka. Z bývalého kravína je současné době pěstírna žampionů. V obci je obchod s pohostinstvím a několik menších podnikatelů.
LIBĚCHOV
Malebné městečko Liběchov určitě nepřehlédneme: již z dálky nás vítá výraznými siluetami svých kostelů.
První z nich, zasvěcený sv. Havlu, je vrcholně barokní stavba s působivým průčelím a vnějším schodištěm.
Druhý - sv. Ducha - stojí na kopci nad obcí, s níž jej spojuje křížová cesta. Je rovněž barokní (z roku 1654), později upravovaný; nová věž nahradila původní, zničenou r. 1971 bleskem. Od kostela je daleký výhled do kraje.
Nejvýznamnější památkou Liběchova je však barokní zámek z 1. poloviny 18. stol., vystavěný na místě starší tvrze F. M. Kaňkou. Hostí pozoruhodné sbírky asijských kultur Náprstkova muzea v Praze. V hodnotných interiérech zaujmou zejména nástěnné malby J. Navrátila z let 1838 - 43. Tento malíř byl jedním z mnoha umělců, kteří na zámku ve 30. a 40. letech 19. stol. pobývali na pozvání tehdejšího majitele, milovníka umění a mecenáše Antonína Veitha. Patřili k nim také Q. Mánes, B. Bolzáno, J. K. Tyl, F. Palacký, F. M. Klácel a další.
Na zámek navazuje přírodně krajinářský park s barokními plastikami a sochou Kristových zázraků od J. Maxe z r. 1845, při vstupním prostoru do objektu je socha Persea od M. B. Brauna z doby kolem r. 1725.
LIBOVICE
Kromě množství památkově chráněných objektů a sídelních celků je celá oblast bohatá na přírodní krásy a zajímavosti, které poskytují rovněž další možnosti aktivního odpočinku včetně horolezectví či houbaření.
Z oblasti pod Vrátenskou horou lze podnikat četné výlety do bližšího i vzdálenějšího okolí.
Na Vrátenské hoře nad obcí Libovice je otevřena rozhledna, která za dobrého počasí poskytuje výhled na téměř čtvrtinu Čech.
V údolí pod Olešnem na farmě Laka nebo v Osinalicích je možno odpočinek rozšířit o projížďky na koních. Možnosti koupání nabízí půvabné koupaliště ve Mšeně, přírodní koupaliště v Nedamově u Dubé a známé Máchovo jezero.
LITICE
LOBEČ
Lobeč se nachází na rozhraní dvou geomorfologických okrsků; Skalské tabule (východ a jihovýchod) a Polomených hor (západ; severozápad).
Archeologické výzkumy prokázaly, že místo bylo osídleno od východu na západ, a to již v mladší době kamenné (neolit) 4000 - 2000 let př. n.l. V mladší době hradištní, tzn. v období od 7. do 10. století, se v lobečské kotlině rozkládalo slovanské hradiště. Na návrší mezi dnešním kostelem, sokolovnou a zámkem sídlila strážní hlídka, jež střežila zemskou stezku při tzv. Vrátenské bráně, vedoucí pralesem pod hradem Kamencem (vlevo pod dnešní Libovicí) do obydlené zemědělské krajiny ve středních Čechách. Byla to jedna ze dvou cest vedoucích z Lužickosrbska do Čech. Tato začínala v Žitavě a vedla přes dnešní Jablonné v Podještědí, Stráž pod Ralskem, Kuřívody, bělskou krajinu, Březovice, Lobeč do Mšena a Mělníka. (Druhá stezka začínala v Budyšíně a pokračovala přes Českou Lípu do Litoměřic.) Hradištní tvrz se rozkládala západně od dnešního zámku. Z toho všeho je patrné, že Lobeč měla už v 10. století strategický význam.
V této krajině severně ohraničené Mšenem, Vrátnem a Katusicemi sídlily od 10. století kmeny Pšovanů a Lemuzů. (Na nedalekém Bezdězu již stála strážnice, která chránila zmiňovanou obchodní stezku ze Žitavska do středních Čech.) Na dně kotliny, kde se rozkládá Lobeč, ležely původně tři rybníky. O každý z nich se staral jeden ze tří rybářů: Tchan, Domagost a Vavrata. Celý majetek však patřil Vyšehradské kapitule. Tyto události jsou zasazeny do druhé poloviny 13. století, které připomíná roku 1260 Gothard z Lobci. Roku 1294 si vyměnila Vyšehradská kapitula Lobeč za tři jiné vesnice s králem Václavem II. V té době bylo synovi Přemysla Otakara II. a Kunhuty a dědečkovi Karla IV 24 let. O události se již věrohodně dovídáme z Českých zemských desek. Václav II. ovšem téhož roku, kdy Lobeč získal, ji daroval Pražskému biskupství.
V Lobči stával starodávný zemanský statek který byl pozdněji zavázán manstvím českým králem a spadal pod hrad Bezděz. Manové byli povinni sloužit na hradech a chránit je před vetřelci.
Název Lobeč vznikl podle lidové domněnky, že se zde chodilo na lov a z toho vzešla jména Lobzy a Lobes, pozdněji dnešní Lobeč.
LOUBÍ
LUKA
Obec Luka leží asi 6 km jižně od Doks. Do katastrálního území obce patří části Luka a Týn.
Obec Luka se nachází v turisticky velmi atraktivní krajině poblíž Máchova jezera, které je známým rekreačním letoviskem. V okolí obce se však nachází i řada dalších turisticky zajímavých míst. Například asi 4 km severovýchodně se nalézá hrad Bezděz, který dominuje širokému okolí.
Oblast je vhodná nejen pro pěší výlety, krajinu protíná také řada cyklistických stezek.