INFO
volně přístupné
Hradsko
Hradiątě na mohutném terénním bloku (335 metrů nad mořem) nad údolím říčky Pąovky (Kokořínského potoka), proti hradu Kokořínu. Oválná náhorní planina (9,3 ha), zemědělsky obdělávaná, spadá prudce pískovcovými skalami do hloubky 100 metrů na západ ke Pąovce a jen o málo méně na jih do Kaninského dolu a na sever do rokle. S okolním terénem má spojení pouze na východ ąíjí ąirokou jen asi 70 metrů a sedlovitě sníľenou, na níľ je dneąní ves Hradsko (místní část Mąena).
Tato ąíje byla opatřena krátkým, ale mocným opevněním ze dvou linií valů. Vnějąí obloukovitý val s vnějąím příkopem byl přímo ve vsi, u návsi; zmizel uľ téměř beze stopy, ačkoliv v poslední fázi měl 14 metrů ąířky, dvojitou h radbu z pískovce a opuky, s dřevo-hlinitou konstrukcí. Vnitřní val se dochoval v podobě terénního stupně, uľ značně sníľeného orbou, na západním okraji vsi, u kostela sv. Jiří, který stojí uľ na vlastním hradiąti. Kromě této ąíje byl přístup na hradiątě jeątě strmou roklí zvanou Ráč, z údolí Pąovky po severní straně bloku; snad to bylo spojení k vodě, která na hradisku nebyla. Průzkum lokality začal uľ v roce 1819 (záznam archeologa V. Krolmuse na skále ve strľi, na severním obvodu bloku) a vyvrcholil systematickým výzkumem pracovníků Archeologického ústavu ČSAV v Praze v letech 1962 - 1973. Nálezy jsou uloľeny v Národním Muzeu a v Okresním muzeu v Mělníku.
Hradsko bylo podle nich osídleno uľ v mladąím paleolitu (aurignacienu), v neolitu i později, bylo výąinným sídliątěm únětické kultury ve starąí (aľ střední) době bronzové; bylo opevněno palisádovou hradbou v mladąí a pozdní době bronzové (knovízské kultuře, hlavně v její ątítarské fázi). Největąího rozkvětu dosáhlo Hradsko v raném středověku: Slované opevnili celý blok způsobem obvyklým tehdy v sv. Čechách, takľe snad tvořilo pohraniční pevnost Charvátů proti středočeským Pąovanům (podle jiných názorů vąak mohlo být střediskem Pąovanů) a slouľilo k ochraně spojení údolím Pąovky do středních Čech. Na přelomu 8. a 9. století tu stála jakási okrouhlá svatyně, ve střední době hradiątní (9. století aľ polovina 10. století) vznikl vnějąí val a (na ploą hradiątě poblíľ kostela) opevněný velmoľský dvorec, v mladąí době hradiątní (v 11. století) pak vnitřní val (plocha hradiątě se zmenąila) a kostrové pohřebiątě kolem kostela. Kostel, v dneąní podobě z roku 1874, má sice nejstarąí viditelné prvky rané gotické, ale mohl mít na témľe místě uľ dřevěného předchůdce v souvislosti s hradiskem a pohřebiątěm.
Po 12. století význam hradiska upadl, ale pro historii českých Slovanů zůstává mimořádný: je-li správné ztotoľnění Hradska z hradiskem zvaným v soudobých historických pramenech Canburg, o jehoľ hradby se v roce 805 zastavilo vojenské taľení římského císaře Karla Velikého do Čech, byl by to nejenom památník prvních velkých bojů za samostatnost českých Slovanů, ale i první historicky doloľený místní název u nás. Pro ztotoľnění hovoří nejenom jméno sousední vsi (téľ místní části Mąena) Kaniny, ale i nálezy z 9. století, zejména dvě unikátní ľelezné přilby, patřící nejspíąe uľ tomuto období.
O těchto událostech vypráví román Eduarda ©torcha Zastavený příval.