INFO
areál hradu je volně
přístupný
věž celoročně:
sobota 10.00 - 20.00
neděle 8.00 - 16.00
Prohlídka: - samostatně
nebo s průvodcem po
dohodě (hromadné
skupiny) - nejvíce 30
osob
dobrovolné
Helfenburk
Hrádek u Úštěku - to je české označení stavby, ze které se dochovaly pouze zbytky nedovolující ani přesně určit původní podobu hradu. Přesto je toto místo pro svůj tajemný ráz a romantické kouzlo oblíbeným turistickým cílem. Přitažlivosti dodává také bohatá historie, která je zvláště v počátcích hradu opředena rouškou tajemství. Návštěvníky láká rovněž poloha hradu, který se nachází v malebném údolí obklopeném lesy.
Helfenburk, zvaný též Hrádek, inspiroval také mnoho výtvarníků a spisovatelů, objevuje se například v Máchových zápiscích a skicách Hradů spatřených.
V bývalé hradní kapli má být pochován pražský arcibiskup Konrád z Vechty, který zde zemřel v roce 1431. Konrád byl oblíbencem krále Václava IV. a zajímal se o alchymii, věštectví a magii.
Traduje se, že zde zanechal klenoty ze Svatovítského chrámu, převezené na toto bezpečné místo v době válek. Poklad prý hlídá černý havran nebo sám ďábel. Lze jej najít podle modravé záře, která se však ukazuje jen jednou do roka, vždy na Květnou neděli.
Jméno hradu se ve své historii dočkalo vtipného zkomolení. Lidová etymologie jej časem přeměnila na Affenburk, tedy opičí hrad. Zmiňuje se o tom ve svém rozsáhlém dějepiseckém díle Rozmanitosti z historie Království českého i jezuitský spisovatel 17. století Bohuslav Balbín. "Hrad pustý zápasí nyní s časem a stářím též sebe sama znenáhla sutinami svými pohřbívá, Hradec neb Hrádek jindy nazván byl, nyní se ale novým jménem - poněvadž mínili někteří, že tu opice pelechy své měly a lidé na ně ozbrojeni vyšli - Affenburg nazývá u nynějších," líčí Balbín stav hradu v roce 1679. Pár opic se zde měl usadit na počátku 17. století a velmi škodil širokému okolí. Utekly jednomu šlechtici, který si je přivezl z dalekých zemí. Začaly se rychle rozmnožovat a brzy jich prý byly stovky. Časem jejich drzost tak stoupla, že se při svých nočních loupeživých cestách odvážily až do Ostrého. Místní obyvatelé, kteří opice neznali, si vyprávěli o bloudících čertech a svá stavení ze strachu před pekelnými silami kropili svěcenou vodou. Ta však samozřejmě nepomohla a drzé zvířecí obyvatele Hrádku pobili až vojáci...
Historie hradu byla již od počátků spojena s pražským arcibiskupstvím. Známý arcibiskup Jan Očko z Vlašimi však nebyl s podobou hradu z konce 14. století spokojen a úpravy po roce 1375 změnily charakter hradu od základů. Opevnění bylo dokonalé, přístup na hrad byl velmi komplikovaný. V další přestavbě pokračoval i Očkův nástupce Jan z Jenštejna, který na hradě pobýval hlavně v době své těžké nemoci. Před nemocí společensky založený muž zde od základů změnil život. Asketicky se oddával náboženskému přemítání a půstům, psal náboženské traktáty o svém útěku před světem. Nemoc se i nadále projevovala častými záchvaty, během kterých upadal do bezvědomí. Také trpěl halucinacemi a po sebetrýznění prý pronášel prorocké vize. Mrskání biče lze prý i dnes v helfenburské zřícenině občas zaslechnout.
